Erotikon

Erotikon – Z kapitoly Tendence časopisu Fotograf 14. Výstava prezentující sbírku fotografií PPF.

Prezentovaní autoři: Radeq Brousil, Veronika Daňhelová & Karla Hostašová, Adam Holý, I Love 69 Popgejů, Tereza Kabůrková, Dzmitry Kruhlou.

Touto druhou edicí portfólia vydávaného Studiem Fotograf a navazujícího na stejnojmenné číslo časopisu Fotograf pokračuje nová řada uměleckých fotografických portfolií. Jejich záměrem je podat ucelenější přehled o mladé generaci českých umělců, kteří pracují v oblasti fotografie a nových médií a zachytit dobová témata, která přinášejí jednotlivá čísla časopisu.

Je třeba zdůraznit, že portfolio Erotikon vychází v rozestupu tří let od jeho časopisecké předlohy, stává se tedy nutně již v této chvíli historickým dokumentem. Ne všichni autoři zahrnutí do jeho rámce se vždy explicitně zajímají o zacílenou oblast. U některých to může být vracející se potřeba dalších zpracování, u jiných jen epizoda v rámci zkoumání jiné problematiky. Téma erotiky patří snad každé době a kde neprobíhá zjevně, je skryto za jinými náměty. Pro oprávnění pro jeho vyzdvižení právě teď (respektive před třemi lety) se můžeme snad vrátit do doby před revolucí, kdy se erotika (prioritně ženská) musela i chtěla schovávat za různá akademická témata aktů, vývojových fází lidského života, zvláště puberty a dospívání či se latentně zahalovala větvičkami stromů a závoji látek v kalendářních vydáních. Dráždivou nepřítomností erotiky oněch let se z velké části zabývá i editoriál onoho čísla časopisu od šéfredaktora Pavla Baňky. Ten spatřuje skutečnou (nemaskovanou) erotiku v pseudosociálních inscenovaných fotografiích z chudinského Žižkova Jana Saudka. V osmdesátých letech minulého století Pavel Baňka připomíná skupinu absolventů z FAMU, většinou studentů, kteří přišli studovat do Prahy ze Slovenska, označovanou jako “Slovenská vlna” (Tono Stano, Vasil Stanko, Rudo Prekop a Kamil Varga). Postmoderní zpracování připisuje skupině Bratrstvo. Devadesátým letům dominuje honba za identitou: ženskou, mužskou, národní, uměleckou, sociální, lidskou, ... Oproti oné době za oponou se naše umělecké prostředí celkem rychle vyrovnalo s deficitem homosexuální a homoerotické látky, takže ji již mohou umělci jako například hudební a výtvarná ostravská skupina  I Love 69 Popgejů  svévolně užívat, zneužívat, přejímat, rozvíjet, spojovat s jinými “choulostivými” látkami a stavět to celé na hlavu. Lze ji opět a paradoxně zavádět zpět do končit uměleckého designu, módy a oblasti krásy obecně, na ono ostré rozhraní, kde se zdají být smysly stále aktivní. Adam Holý se bez obav pohybuje napříč volnou i komerční fotografií a nezdá se tím býti zneuctěn či odzbrojen, spíše naopak. Ani otázka identity se nejeví být definitivně vyčerpaná, stále z ní ještě mohou umělkyně Veronika Daňhelová & Karla Hostašová a Tereza Kabůrková ždímat prosté tělesné představování bez pompy a patosu devadesátých let a hledat pro ni nové kontexty. Intimní a každodenní prostředí je zásadní pro kontextuální erotické záznamy Dzmitry Kruhlou. Rafinované aranžmá také stále platí, ale často již není předloženo divákovi ke konzumaci, ale ke sledování vztahu subjektu a objektu či spíše autora a diváka. Znejistění jednoduchých cest percepce je ještě zesíleno popřením fotografické seriálnosti ve prospěch channel surfingu. Tímto mixem autoři jako Radeq Brousil a Adam Holý přivádějí konzumenta do stavu zbystření mysli.

Mnohým se zdá, že otázkou nakonec zůstává, kde vůbec dnes erotiku hledat - pod jabloní, v panelákovém jádru nebo na otřesném designovém gauči? Vzdechy, že vše je možné, ještě nejsou argumenty, neboť nikdy není vše možné a nakonec o to ani nejde, i když se to může na první pohled zdát.  

Edith Jeřábková